Kněžická kaple

Přibližně v polovině cesty mezi Vrchlabím a Kněžicemi stojí v nadmořské výšce 673 m n.m. Kněžická kaplička (Schreibendorfer Kapelle), nyní nazývaná Kaplička svaté Anny a 14 svatých pomocníků [1]. Svaté Anně, ochránkyni a patronce města Vrchlabí, je kaple zasvěcena. Kolem kaple dnes vede žlutá turistická trasa z vrchlabského Náměstí Míru, kolem kláštera do Kněžic a na vrchol Předního Žalého.

Kaple byla postavena v roce 1754, o čemž svědčí zápis v pamětní knize farnosti Vrchlabí. Kapli podle tohoto zápisu postavil Antonius Schulz. Antonius Schulz, resp. Anton Scholtz, nebyl vrchlabský měšťan, jak je obvykle uváděno, ale sedlák z Hořejšího Vrchlabí. To je zcela jisté, neboť podle detailního průzkumu relevantních dobových pramenů (mannschaftsbuchy, pozemkové knihy, matriky a urbáře) na vrchlabském panství žili v polovině 18. století pouze dva muži tohoto jména. Druhý Anton Scholtz však bydlel ve Svatém Petru, takže je velmi nepravděpodobné, že by kapli na Schleussenbergu, jak se místu tehdy říkalo [2], postavil on.

Kaple stojí na hranicích někdejších zemědělských usedlostí čp. 117 a 118, podle tzv. starého číslování domů, platného v letech 1770-1805. Je situována u cesty do Kněžic, která vede přes oba pozemky. Na mapě Cajetana Möllera a Jacobina Hauptmanna z roku 1780 kapli nenajdeme, je ale zakreslena v mapě tzv. stabilního katastru z roku 1842. V roce stavby kaple byl držitelem usedlosti čp. 118 Adam Ullrich, usedlost čp. 117 držel stavitel kaple Anton Scholtz [3].

Anton Scholtz (1711-1790) se na usedlosti čp. 117 narodil a samostatně zde hospodařil od roku 1741, kdy usedlost zdědil. Byl dvakrát ženat, první manželství ovšem trvalo velmi krátce, neboť jeho žena zemřela. V druhém manželství se Sophií, roz. Ullrich z Dolního Lánova, se mu narodilo 14 dětí, dospělosti se jich však dožilo jen pět. Minimálně v letech 1750-1764 vykonával Anton v Hořejším Vrchlabí funkci přísežného. Peníze na stavbu kaple pro něj zřejmě nebyly zásadním výdajem, neboť rozbor zápisů v pozemkových knihách, knihách inventářů a dalších pramenech ukazuje na to, že většině hospodářů na Schleussenbergu se v této době dařilo a jejich pohledávky byly zpravidla mnohem vyšší než závazky.

Antonovu motivaci k výstavbě kaple však neznáme. Mohla to být vysoká míra osobní zbožnosti, ale také vysoká míra praktického myšlení. Kaple totiž sloužila jako útočiště před nepřízní počasí. Svědčí o tom opět zápis ve vrchlabské pamětní farní knize, tentokrát z roku 1839, kde se o kapli uvádí, že "při špatném počasí, zvláště v zimě slouží jako místo záchrany a útočiště bloudících". Také Josef Šír ve své povídce Tkalci píše, že kaple zachránila život tří štěpanických tkalců a dívky Tonky [4]. Zcela jistě také mnohokrát posloužila jako úkryt při náhlých změnách počasí při vykonávaní zemědělských prací. Součástí kaple byl i trojdílný dřevěný oltář, jehož výrobu zajistil rovněž stavitel kaple. Na zadní straně původního oltáře je dosud patrný nápis "Bene Factor Anton Schulz 1754". V kapli se nachází kopie oltáře, jehož podrobný popis nalezne čtenář v níže uvedené publikaci Správy KRNAP z roku 2016. Autora malby na oltáři neznáme, jsou známé pouze jeho iniciály J. A. H. Jediným malířem (Mahler) s uvedenými iniciály byl ve Vrchlabí a okolí v této době Johann Anton Hartman, autor malby však mohl být i přespolní. Na dřevěném oltáři je zobrazen Bůh Otec s anděly, rozepínající ruce nad holubicí Ducha svatého, a Ježíškem, vedeným matkou Marií a babičkou Annou. Na křídlech je vyobrazeno čtrnáct svatých pomocníků, kteří posilují ochrannou moc svaté Anny. Originál je uložen v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí, do jehož sbírek se dostal v letech 1933-1934, kdy ho restauroval profesor vrchlabského gymnázia Benno Dlouhy.

V roce 1778 v souvislosti s tzv. bramborovou válkou pravděpodobně navštívil Vrchlabí císař Josef II. Císař měl při své návštěvě navštívit i místo, kde stála kaple, a kde měl velmi pěkný výhled na Vrchlabí. Ku příležitosti této návštěvy umístil v roce 1910 Rakouský krkonošský spolek na kapli pamětní desku s nápisem "Erbaut zur Erinnerung an die Anwesenheit Kaiser Josephs II. im Jahre 1778" ("Postaveno na památku přítomnosti císaře Josefa II. v roce 1778"). V roce 1999 byla deska restaurována ve Vyšší odborné škole restaurování a konzervačních technik v Litomyšli. Nápis na desce je nicméně mylný, neboť kaple byla postavena téměř o čtvrtstoletí dříve. Zdroj tohoto omylu není znám, nemůžeme však vyloučit, že ku příležitosti návštěvy císaře nebyla kaple nějak renovována či přestavěna.

Do poloviny 19. století není známo, že by kaple byla významně opravována. Je pravděpodobné, že kapli udržovali další vlastníci usedlostí čp. 117 nebo 118. V roce 1856 byla kaple zřejmě renovována a opatřena dveřmi, v roce 1878 ji mohl dle údajného a již nedochovaného nápisu zrekonstruovat sedlák Augustin Meißner, který vlastnil usedlost čp. 117 (v této době již čp. 36) od roku 1855.

Dalších větších rekonstrukcí se kaple dočkala v letech 1895 a 1930. V 1895 se o opravu kaple zasloužil vrchlabský spolek Deutsche Lesehalle, jehož posláním bylo zejména podporovat intelektuální vzdělání svých členů, vč. provozu klubové knihovny. Z této opravy se dochoval renovační dokument, kde je uvedeno, že spolek vybral na opravu od svých členů 125 zlatých a obec Hořejší Vrchlabí věnovala částku 20 zlatých. Na opravě se podíleli tři vrchlabští řemeslníci: tesař Johann Franz (výměna krovů, nové dřevěné šindele), klempíř Heinrich Seidl (klempířské práce) a zámečník Karl Wiegner (vyrobil a daroval vrcholový kříž).

V roce 1930 se na rekonstrukci finančně podílelo více subjektů, jak se můžeme dočíst na straně 73 pamětní knihy obce Hořejší Vrchlabí: "Během léta prošla rekonstrukcí Kněžická kaple. Na náklady v celkové výši 4 840,75 Korun přispěly: vrchlabská místní skupina Krkonošského spolku 2 000 K (zahrnuje i sbírku v Kněžicích), město Vrchlabí 1 000 K, obec Benecko 185,90 K, obec Mrklov 127 K, firma Schreiber Hořejší Vrchlabí 750 K a zbytek pokrylo město."

V druhé polovině 20 století kaple chátrala a také vyhořela, takže z ní zbylo jen torzo obvodových stěn a část klenby. Ke znovu vybudování kaple v letech 1997-1998 přispěla veřejná sbírka a sdružení Zdravé Krkonoše. Drobnou zajímavostí je, že do věžičky byly uloženy dokumenty o historii kapličky a seznam dárců, kteří přispěli k její obnově. Nezbývá než touto cestou velmi poděkovat všem, kteří se v průběhu času na zachování Kněžické kaple podíleli.

Michal Šulc

[1] 14 svatých pomocníků: Achatius, Barbora, Blažej, Dionýsus, Erasmus, Eustach, Jiljí, Jiří, Kateřina Alexandrijská, Kryštof, Cyriak, Markéta Antiochijská, Pantaleon a Vít. Byli uctíváni jako ochránci před neštěstím a nemocemi.

[2] Schleussenberg, česky Stavidlový vrch. "Schleuse" znamená německy splav či stavidlo. Zatím nejstarší takové pojmenování tohoto místa jsem nalezl v roce 1705 ("Schleiß Berg"), a to v Gruntovní knize pro Hořejší a Dolejší Vrchlabí č. 42, na straně 139 (Archiv Zámrsk, Sbírka pozemkových knih Východočeského Kraje, Okresní soud Vrchlabí, inv. č. 70, kniha 68, 1693-1720). 

[3] U pozemku bývalé usedlosti čp. 117 stojí ještě další kaple, a sice Kaple na Stavidlovém vrchu. Jde o kapli na staré cestě z Vrchlabí do Hořejšího Vrchlabí, v nejspodnější části tohoto pozemku. V nečetných zmínkách o této kapli je obvykle udáváno, že byla postavena na přelomu 18. a 19. století. Podle zápisu v pozemkové knize z roku 1701 je však kaple minimálně o sto let starší (Gruntovní kniha pro Hořejší a Dolejší Vrchlabí č. 42 1693-1720, Archiv Zámrsk, Sbírka pozemkových knih Východočeského Kraje, Okresní soud Vrchlabí, inv. č. 70, kniha 68, s. 124). V zápise, ve kterém někdejší majitel výměrem obdržel kus louky mezi zmíněnou cestou a svojí usedlostí, je uvedeno, že u převáděného pozemku stojí kaple ("zu welchem Flecke auch ein Capell stehet"). Majitel byl povinen zajistit přístup k této kapli, neboť tudy chodila procesí.

[4] V povídce najdeme i útržkovitý popis kaple, např.:

• kaplička byla zděná, bez dveří, ale otvor dveřní směřoval k jihu, takže tkalci tu byli v závětří,
• sedli si na lavici s železnými postranicemi,
• chodili po čtyřech čtvercových metrech nerovné dlažby,
• v pozadí kapličky byl výklenek zahrazený laťkovým plůtkem, a v něm umístěn byl zašlý obraz nejsvětější Trojice,
• kolem obrazu jsou suché, umělé květiny a
• podpisy, národními hesly českými i německými, i nadávkami poškrábané stěny.

Použitá literatura a zdroje:

• Bartoš, M., 1992: Kněžická kaplička. Krkonoše – Jizerské hory, č. 11/1992, s. 23.
• Fink, W., ed., 2009: Heimat Hohenelbe / Geschichte und Geschichten. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge.
• Louda, J., 2009: Drobné sakrální stavby na Vrchlabsku a jejich nápisy. Vlastivědný sborník Krkonoše – Podkrkonoší / Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově ve spol. se Státním okresním archivem Trutnov, 9, s. 183-221.
• Pichler, H., Prediger, E., 2002: Die alte Heimat Oberhohenelbe im Riesengebirge. Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge e.V., Marktoberdorf.
• Proschwitzer, F., 2014: Chronik von Hohenelbe. Nachdruck Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge e.V. Marktoberdorf / Allgäu.
• Správa KRNAP, 2016: Poklady Krkonošského muzea 1.
• Správa KRNAP, 2019: Církevní památky Krkonoš 2.
• Šír, J., 1933: Tkalci, Spiritisté. Sebrané spisy, svazek 3. Vrchlabí, Josef Krbal.
• https://zdravekrkonose.eu/
• https://www.znicenekostely.cz/

Použité archivní prameny:

• Gruntovní kniha pro Hořejší a Dolejší Vrchlabí č. 42 1693-1720, Archiv Zámrsk, Sbírka pozemkových knih Východočeského Kraje, Okresní soud Vrchlabí, inv. č. 70, kniha 68.
• Pamětní kniha obce Hořejší Vrchlabí 1922-1941, Archiv Trutnov, Archiv obce Hořejší Vrchlabí, inv. č. 9.

• Dobové matriky vrchlabské farnosti a pozemkové knihy obce Hořejší Vrchlabí.