Nejstarší jména a osídlení Krkonoš

Hledáme-li svoje nejstarší předky v Krkonoších, pravděpodobně dosáhneme období 17. století. Pokud budeme mít štěstí, nalezneme předky, kteří se narodili v 16. století. Při mimořádné shodě šťastných okolností můžeme dokonce nalézt předky, kteří se narodili na konci 15. století. V tomto článku se věnujeme nejstaršímu osídlení Krkonoš, a to s důrazem na jména prvních známých osadníků.

"Do Krkonoš přijde krutý cizí národ, který zničí les."

Zápis v Hüttelově kronice z roku 1549 [1]

Úvodem pro úplnost zmiňme tzv. první kolonizační vlnu – převážně českou, která proběhla na přelomu 12. a 13. století. Z tohoto období mohou pocházet některá česká jména vesnic, např. Čermná, Chotěvice, Prosečné, Mostek, Borovnice či Brusnice [2][3], přičemž není zcela zřejmé, zda všechny tyto obce byly založeny již v těchto pradávných dobách. Osídlování probíhalo z vnitrozemí směrem k horám a lesům na severu, a týkalo se pouze širšího podhůří, nikoli hor samotných. Jednou z prvních osad byla slovanská Úpa na území dnešního Horního Starého Města, resp. Trutnova. Jména osadníků z této doby neznáme, a v pramenech je nacházíme pouze zcela ojediněle. Např. v roce 1260 žili v Trutnově "…rychtář zdejší Albero, vladař Hospil, říčník (úředník nad právem vodním) Hynce, pak Svojše a Lubiš, patrně Češi, snad měšťané" [4].

Felcman a kol. [5] uvádějí nejstarší v pramenech se vyskytující jména poddaných obyvatel v různých místech východních Čech. Byli to vinohradníci Žába a Ratan, kuchař Odol, Prudota, kovář Mucek, podkoní Ivan a Dobrach, mlynář Jan, jeho syn Nemoj, brtník Zovol a rybáři Wec a Zoret. Nikdo z uvedených ovšem nežil v námi sledované oblasti.

Středověká kolonizace Krkonoš začala podél stezek, které přes ně nebo kolem nich procházely. Pravděpodobně nejstarší a nejdůležitější stezkou, která se Krkonoš dotýká na východě, byla stezka spojující Prahu s Vratislaví, která vedla přes Trutnov, resp. někdejší Úpu. I ta však pravděpodobně vznikla až ve 12. století. Na západě to byla tzv. Česká stezka, středem Krkonoš pak vedla tzv. Slezská stezka. Ta vedla přes Hořejší Vrchlabí, Strážné, kolem Lahrových a Rennerových bud dále do hor a Slezska, a měla pravděpodobně pouze lokální význam. Nicméně i touto cestou zcela jistě do Krkonoš přicházeli noví osadníci ze severní strany hor.

Naši předci mohli do Krkonoš a Podkrkonoší přijít v průběhu tzv. druhé kolonizační vlny – převážně německé (v rámci tzv. "Ostsiedlung"), jejíž začátek je možné datovat do druhé poloviny 13. století, do času vlády posledních Přemyslovců. Přibližně od tohoto období se také začínají objevovat první písemné zmínky o obcích pod horami. Během této kolonizační vlny byly některé dosud česky osídlené obce poněmčeny, některé obce byly založeny zcela nově. V této době byly založeny i vesnice na slezské straně hor.

Na otázku, odkud tito první němečtí osadníci pocházeli, není snadná odpověď. Protože v této době ještě nebylo Slezsko součástí zemí Koruny české, hory a lesy plnily funkci přirozené ochrany hranic země. Není proto příliš pravděpodobné, že by do Podkrkonoší v tomto čase pronikalo velké množství kolonistů ze severu. Rozbor německého dialektu v oblasti [3][6] ukazuje, že se v této nejstarší fázi německého osídlení jednalo spíše o kolonisty z východu, a to z Kladska ("Glätzisch Dialekt").

V roce 1335, tedy v první polovině 14. století, se Slezsko stalo součástí českého království, a tak pravděpodobně již slezským kolonistům nic nestálo v cestě na druhou stranu hor, samozřejmě kromě hor a lesů samotných. Kolonisté přicházeli Libavským sedlem od Žacléře směrem na jih a jihozápad, avšak zřejmě také již západní cestou do oblasti Rokytnice na Jizerou. Také tito osadníci s sebou přinášeli specifický druh nářečí, a sice tzv. dialekt slezských horalů ("Gebirgsschlesischer Dialekt"), který z části postupně překryl dosavadní nářečí.

Také pro toto období lze pouze zcela výjimečně nalézt jména konkrétních osadníků. Kupříkladu v roce 1354 zřídil někdejší majitel hostinského panství Jan z Turgova (šlechtický rod původem z Míšeňska), oltář sv. Kříže v kostele v Hostinném, a dotoval jej platbami Mikuláše Friczlina, Schrobinna, ševce Cunzlina, Hancona Zifrida, Heřmana Mangolta, Mikuláše Reydaxta, Kumy Welczlina a Mikuláše Trautmana [7]. Historik Šimák uvádí další příklad, kdy okolo roku 1390 dal Vok z Valdštejna, pán vsí okolo Jilemnice, plat 29 osedlých z Horní Branné klášteru v Praze na Karlově. Byli to např. "Češi Tista, Duchoň, Petr Dražný, Vítek, Dětoch, Kunata, ale Němců více: Albert, Hanus, Niklo, Kunoziko, Jaklin, Michlico, Andolico, Gyznar, Grund a Kristian, Pešel, Gryner, Hanlin, Hansli Rwat, Pešel Rwat, Petr Rudolf…" [8].

V literatuře se objevují také jména lokátorů, kteří údajně mohli založit některé obce. Za všechny uveďme např. Beneše (Benecko), Merkela (Mrklov), Langenauera (Lánov) či Arna (Arnau – Hostinné, Arnsdorf – Arnultovice). Vrchlabí mohl založit lokátor Goswin, neboť jednou z forem jeho původního německého názvu byl Goswinsdorf. Protože se však lokační listiny nedochovaly, zůstávají tyto informace pouze v rovině spekulací.

Úvahy o původu osadníků by mohly být podpořeny i stejnými názvy obcí v regionech, odkud tito osadníci hypoteticky přicházeli. Bartoš a kol. [9] uvádí např. slezské protějšky Lánovů (Ober-, Mittel- a Niederlangenau, dnes polsky Czernica a Dlugopole Zdrój), autor tohoto článku našel např. slezské Kněžice (Schreibendorf, dnes polsky Pisarzowice). Dalším podpůrným vodítkem by mohla být i některá příjmení, příkladem budiž příjmení autora tohoto článku (slezská forma německého Schuldheiss). Toto platí samozřejmě pouze všeobecně a pro genealogické účely, kdy hledáme pohyb konkrétních jednotlivců, nemají tyto teze téměř žádné praktické využití.

Poměrně dobře jsou díky trutnovským manským deskám z doby 15. století zmapována jména majitelů jednotlivých vesnic a panství, jména obyčejných lidí se v tomto pramenu však objevují zcela výjimečně [10]. Ve svém článku z roku 1925 tato příjmení vyjmenovává Karl Schneider [11]. Schneider uvádí také několik příjmení obyvatel Trutnova, která jsou zapsána v Hüttelově kronice. Jedná se o následující obce a jména:

Vlčice: Lorenc Fikar, Hanzl Nayman, Prokop Gebawr, Petr Feyt, Nikel Koller, Hanus Pheil, Hanus Hylbrand, Protel Phigar, Hanus Pheil, Tomes Zeydl, Nykl Kerner, Kunce Phayl, Hanus Phigar, Lorenc Hylbrant, Skydl, Gorge Keller, Nykel Worps, Mat. Pheil, Hanus Phigar, Holemul,

Staré Buky: Paul Gebaur, Urban Nüz, Martin Ott, Bock Hanuš, Jokel Gebawr, Jokel Auſt, Nickl Auſt, Hanus Markl,

Albeřice: Knajsniklova, Sturm, Besermichel, Cympl, Phalter, Thym,

Pilníkov: Michel Talman, Jokel Hylbrant, Stefan Styller, Thomas Plesnar, Mertem Hylbrant, Jakob Michelin, Nikel Trker, Nikel Honige, Jakob Bort, Stefan Schmid, Jakob Syrocek, Lorenc Kerner, a

Trutnov: Matern Remler, Paul Remler, Faerlan Thömel, Georg Nyparth, Paul Mentzell, Hans Thalner, Volantt, Hertel, Wenzl Pitzsch, Paul Kolbe, Patzelt, Fichtner, Hake, Kasper Hanns, Lucas Jokel, Nykel Dömel, Kaspar Girg, Kryszner, Balthasar Hyttel, Ilgner, Jirik Pacolt, Martin Kryznar.

Jak vidíme v uvedeném seznamu, občas se zde objeví také české příjmení. Snad i v souvislosti s působením husitů se v 15. století mohl příliv německých kolonistů poněkud pozastavit či zpomalit. Oblast tedy nebyla výhradně německá, vyskytovali se zde i Češi, a to nejen v převážně českém okolí Štěpanic a Jilemnice.

Minimálně již během 15. století zaznamenáváme také první návštěvníky (nej)vyšších partií hor, pronikali sem především hledači drahých kamenů a zlata. Byli to zejména Vlaši, prospektoři italského původu z okolí Benátek. Svoje cesty si zaznamenávali do tzv. vlašských knih a přímo v terénu je značili pomocí zvláštních značek např. na kamenech a skalách. Některé z těchto značek můžeme nalézt v krkonošské přírodě dodnes.

Díky prvním vrchlabským městským knihám, které zahrnují období 1534–1566, známe i příjmení některých obyvatel Vrchlabí, kteří se nepochybně narodili na konci 15. století [12][13][14]. Lze tak usuzovat zejména v těch případech, kdy otec v uvedeném období prodal dům svému synovi.

Nejfrekventovanějšími byla příjmení Metzer (Matzer), Halman, Groeff (Graf), Hartman, Gintzel (Güntschell), Lauer, Schneyder (Schneider), Steffen, Merle (Mahrle), Schmidt a Wiesner. Uvedená příjmení byla velmi častá i v následujících stoletích. Vyskytují se zde však i někdejší velmi užívaná příjmení, která se v pozdější době již nevyskytovala, nebo jen velmi sporadicky. Jde např. o příjmení Peysker, Gersthan, Strauß, Wulff, Keub či Yaruß. Konečně třetí identifikovanou skupinou jsou příjmení na počátku 16. století méně rozšířená, nicméně později s velmi vysokým výskytem. Jde např. o příjmení Erben, Ullrich, Gottstein či Meißner.

Zastavme se u posledně jmenovaného příjmení Meißner či Meissner (Meißen = Míšeň, tedy "Míšeňský"). Existence tohoto příjmení podporuje zajímavé zjištění jazykovědců, že nářečí vrchlabské oblasti se v některých rysech odlišovalo od svého bezprostředního okolí. Lze zde totiž nalézt stopy východofranského dialektu z okolí Bamberka [3][6]. Tito osadníci mohli do oblasti Krkonoš přijít i nepřímo, přes Krušné hory a snad i Míšeň [15][16].

Relativně nejlépe je popsána a zmapována vlna osídlení, která proběhla v druhé polovině 16. století – tzv. dřevařsko-hornická kolonizace. V této době byli do Krkonoš šlechtou zváni řemeslní odborníci z Německa, Slezska a alpských zemí Korutany, Tyrolsko a Štýrsko. Jednalo se především o odborníky na těžbu a plavení dřeva, hornictví, ale i jiná řemesla. V roce 1609, kdy byla těžba dřeva v Krkonoších ukončena, tito odborníci buď zůstali ve vyšších partiích Krkonoš, nebo odešli těžit dřevo do Orlických hor.

Určitý obraz příjmení těchto osadníků poskytuje např. seznam boudařů z Velké a Malé Úpy z roku 1644, vyhotovený úředníky české královské komory, který byl publikován s komentářem v [17]. Autoři v komentáři k seznamu však uvádějí, že pouze asi třetina ze zde uvedených sedmdesáti rodů přišlo z Alp. Šlo např. o příjmení Berger, Braun, Hintner, Hofer, Wimmer, Brunecker, Kirchschlager, Ruse, Sagasser a Salwender. Naopak ze Slezska se v seznamu objevují např. rody Bönsch, Kneifel či Tippelt, které však kolonizaci východní části Krkonoš (Maršov, Albeřice, Lysečiny, Velká a Malá Úpa) započaly ještě před popisovanou kolonizační vlnou.

Seznam je však vypovídající pouze pro východní část Krkonoš, např. zde zcela chybí jména Kraus, Bradler, Lahr či Fries, vyskytující se ve vrchlabské části hor a uváděná v literatuře často rovněž v souvislosti s dřevařskou či hornickou kolonizací. Kupříkladu Regell [15] pro střední partie hor uvádí typická příjmení Richter, Renner, Buchberger, Pradler (Bradler), Krause, Hollmann, Zinnecker, Spindler a Erlebach. Zřejmě první seznam boudařů na panství Vrchlabí je uveden v urbáři 1676 a obsahuje dvacet jmen. Byli to Dawid Kraus, Geörg Adolph, Merten Bradler, Christoph Krauß, Tobiaß Halmon, Christoph Halmon, Geörg Bradler, Eliaß Halmon, Tobiaß Zinecker, Geörg Bönisch, Geörg Frieß, Eliaß Thomaß, Michael Erben, Geörg Laer (Lahr), Hanß Laer (Lahr), Eliaß Zinecker, Christoph Renner, Caspar Danheyßer a Tobiaß Berger. Nováčkem mezi boudaři byl v roce 1676 Wilhelm Bradler. Původ těchto vrchlabských boudařů však není zcela zřejmý. Příjmení Frieß či Kraus byla např. velmi častá již v 16. století v okolí Jelení Hory (ve formě "Frieße" a "Krause"), příjmení Lahr se ve Vrchlabí i jinde na panství vyskytovalo již v první polovině 17. století, tedy ještě před prvními zmínkami o existenci Lahrových bud. Úvahy o původu vrchlabských boudařů by měla tedy provázet vždy vysoká míra opatrnosti.

Od počátku 17. století již existují prameny typu matrik, urbářů a pozemkových knih, o příjmeních obyvatel Krkonoš máme tedy poměrně dobrý přehled.

Autor: Michal Šulc

Literatura a poznámky:

[1] SCHLESINGER, L., 1881: SIMON HÜTTELS CHRONIK DER STADT TRAUTENAU (1484–1601). Reprint im Selbstverlag erschienen im Januar 2006, Ullrich Junker. (strana 121)

[2] JIRÁSKO, F., 2021: Toulky podkrkonošskou minulostí. Zdeňka Drahná, Benecko. ISBN 978-80-908041-2-8.

[3] MÜLLER, E., 1938: Die Besiedlungsgeschichte des Hohenelber Bezirkes. Jahrbuch des Deutschen Riesengebirgsvereines (Sitz Hohenelbe). 1938. (strana 27).

[4] ŠIMÁK, J. V., 1938: Středověká kolonisace v zemích českých. České dějiny, Díl 1, část 5. Praha: Jan Laichter. (strana 880)

[5] FELCMAN, O., ed., 2009: Dějiny východních Čech: v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009, 825 s. ISBN 978-80-7422-003-6. (strana 204)

[6] HOLLMANN, E., 1938: Die Besiedlung des Bezirkes Hohenelbe. Rukopis.

[7] WOLF, V., 1967: Hospodářské poměry na nejhořejším Labi do konce 14. století. Krkonoše Podkrkonoší 3, Vlastivědný sborník Muzea v Trutnově, s. 46–54. (strana 47)

[8] ŠIMÁK, J. V., 1937-1938: Co lze říci o počátcích Jilemnice a Jilemnicka? Krkonoše: Vlastivědný sborník českého podhoří. Ročník 1., 1937–1938.

[9] BARTOŠ, m., a kol., 2000: Lánov 1355–2000. Gentiana Jilemnice, 191 s.

[10] KALOUSEK, J., red., 1896: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, díl 15., Praha.

[11] SCHNEIDER, K., 1925: FAMILIENNAMEN AUS OSTBÖHMEN IM 15. JAHRHUNDERT. Heimat, Beilage des Volksboten, Jg. 3. 1925. S. 31–32.

[12] Městská kniha trhových smluv 1536–1553, Archiv města Vrchlabí, Archiv Truntov (kn86)

[13] Trhová kniha radní 1550–1566, Archiv města Vrchlabí, Archiv Truntov (kn87)

[14] Městská kniha 1556–1566, Archiv města Vrchlabí, Archiv Truntov (kn88)

[15] REGELL, P., 1905: Der oberdeutsche Einschlag in der Bevölkerung des Riesengebirges. Abschrift aus: Der Wanderer im Riesengebirge. Zeitschrift des deutschen und des österreichischen Riesengebirgsvereines. Bd. X, 1905, Hirschberg/Schlesien.

[16] FIALOVÁ, L., 1996: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 399 s. ISBN: 80-204-0283-7.

[17] BARTOŠ, M., LOUDA, J., KLIMEŠ, P., 2012: Nejstarší obrazová mapa Krkonoš. Správa KRNAP. 60 s., ISBN 978-80-86418-92-6.