Pozemkové knihy

V článku "Trhové knihy – ze starých kronik" z roku 2001 se Horst Erben z Bad Fallingbostel věnuje využití pozemkových knih v genealogickém výzkumu. Původní verzi článku je možné najít na riesengebirgler.de (Genealogie / Schöppenbücher). Český překlad doplnil M. Šulc o některé další poznatky, zejména s důrazem na české významy v knihách užívaných termínů.

Záznamy v pozemkových či trhových knihách ("Grundbücher", "Schoppenbücher"), tedy jednotlivé kupní smlouvy ("Kauf", "Kaufcontract"), poskytují informace o místě, čase a předmětu koupě, o kupujících a prodávajících a jejich příbuzných. Lokalizace předmětů koupě byla upřesňována uvedením jmen sousedů a někdy i popisem okolí nemovitosti, později byla uváděna většinou již jen čísla popisná.

Ocenění ("Taxa", "Schätzung") nemovitosti bylo prováděno na základě posouzení rychtáře a přísežných nebo dohodou. Byly stanoveny platební podmínky (záloha a budoucí splátky), a pokud existovaly dluhy na straně prodejce, byli uvedeni věřitelé s jednotlivými částkami, které byly prodejem domu splaceny.

Nejprve byly splaceny dluhy prodejce a poté byl vdově a dětem přidělen dědický podíl podle věku. Pokud dluhy převyšovaly výtěžek z prodeje, byli věřitelé uspokojeni pouze do stanoveného podílu. Staré dluhy byly přenášeny do dalšího případného prodeje nemovitosti. Ze zápisů v knihách vyplývá, že podíl dluhů vyplácených z prodejů na kupní ceně nemovitosti v průběhu 17. století rostl.

Vdovy ("Wittib") a sirotky ("Waisen") podporovali při prodeji jejich opatrovníci ("Vormünder"). Rychtář a přísežní spravovali pro sirotky finanční prostředky, z nichž některé byly půjčovány za úrok, k tomu sloužila sirotčí kniha a sirotčí úložna.

Platby za selské usedlosti, domy, zahrady, pole, louky nebo staveniště či parcely ("Bauerngutt", "Haus", "Garten", "Acker", "Wies", "Baustelle"), byly rozvrženy na okamžitou platbu (závdavek, "Angeld"), někdy ve dvou nebo třech termínech, které byly pevně stanoveny, a na roční splátky ("Erbgeld", "Erbgülde") až do zaplacení celé kupní ceny. Dokončení nákupu bylo zaneseno do pozemkové knihy a následně bývaly také zaznamenávány jednotlivé dílčí platby. V některých případech byly předmětem prodeje i samotné roční splátky. Mohlo se zřejmě jednat o instrument uložení volných peněz, výhodný jak pro starého věřitele (dostal určitou část peněz naráz, byť menší), tak pro nového věřitele (uložil volné peníze s určitým výnosem).

Pro záznamy do knih existovaly pevné dny ("Dingtag", "Rechtstag"). Splátkové kalendáře mohly platit i daleko do budoucnosti, 20 let i více, a kolidovaly s předpokládanou délkou života účastníků transakce. Poté se musely přepočítat dědické nároky, které byly opět zaneseny do pozemkové knihy. U každé transakce jsou jmenovitě uvedeni oficiálně přítomné osoby, nejčastěji rychtář ("Richter"), přísežní ("Geschworene") a tzv. starší ("Elster"), velmi často se vyskytují i svědci transakce na obou stranách ("Zeuge").

Než však mohla nabýt platnosti kupní smlouva, bylo nutné schválení či potvrzení vrchnosti ("Bestätigung"), protože půda patřila vrchnosti. Za vše hovoří formulace "Můj milostivý hrabě a pán" ("Mein gnädige Graff und Herr"), "ušlechtilého a přísného pana regenta" ("dem Wohl Edlen gestrengen Herrn Regenten") či "milostivá vrchnost" ("Gnädige Obrigkeit"). Schválení koupě proběhlo v sídle panství a bylo zaznamenáno v pozemkové knize. Když jednotliví dědicové dostali svůj podíl, museli se dostavit do vrchnostenské kanceláře a veřejně prohlásit, že jsou srozuměni se všemi právními podmínkami transakce.

V mnoha případech prodeje domu bylo nutné najít místo pro vdovy a děti, které zůstaly po zemřelém majiteli nemovitosti. Prodejce proto často uzavíral v zápise dohodu, jejíž součástí bylo např. ubytování zdarma na určitý počet let ("freie Herberge"), užívání komory ("Kammer"), možnost pást krávu na pastvině ("eine Kuh auf der Weide"), vlastnictví zelného či bylinkového záhonu ("Krautbeet"), švestky ("Pflaumbaum"), každý třetí snop sklizně ("von der Ernte jede dritte Garbe") a místo na půdě či ve stodole k umístění krmiva, palivového dřeva atd. Pokud se však kupující a prodávající v tomto smyslu nedohodli, byl výminek ("Ausgeding") vypořádán v penězích. Výminek mohl být novým majitelem odkoupen i později.

Definitivnost převodu vlastnického práva byla zdůrazněna v úvodu kupní smlouvy, a to formulací, že neodvolatelný nákup je odsouhlasen a rozhodnut, a obvykle na konci zápisu byly určeny podmínky porušení smlouvy ("Wandelkauf"). Ten, kdo porušil kupní smlouvu, musel zaplatit stanovenou částku, která byla rozdělena mezi nové majitele a úředníky, někdy také připadla část peněz církvi.

Při koupi domu kupec obvykle kupoval např. i stůl ("Tisch"), příčnou lavici ("Querbank"), železný nebo měděný hrnec – tzv. měděnec ("eyßener, kuppferner Ofentopf"), vybavení na pečení ("Ofengerät"), žebřík ("Dachleiter"), místo v kostele ("Kirchenstand"), atd.

Se statkem se obvykle kupoval kůň s postrojem ("Pferd mit Geschirr"), pluh ("Pflug"), krávy ("Kühe"), kozy ("Ziegen"), slepice ("Hühner"), zimní a letní osev ("Winter und Sommersaat"), saně ("Schlitten"), řetězy ("Ketten"), motyky ("Hacken") a mnoho dalšího.

S řemeslnou dílnou ("Handtwergk") se kupovalo veškeré vybavení v čase prodeje, při prodeji polí či luk se zejména v pozdějším období řešily podmínky použití vody a také podmínky přístupu na pozemek.

K dalším užitečným knihám pro genealogický výzkum patří např. knihy svatebních smluv či knihy pozůstalostí a inventářů. Čtení a porozumění zápisům v těchto knihách je pro amatérského genealoga poměrně obtížné. Vynaložené úsilí však přináší mnoho zajímavých informací z běžného života našich předků.