K nejstarší historii Nové Vsi

Nová Ves na vrchlabském panství byla podhorská obec ležící v údolí mezi Černou horou a Špičákem. Od roku 1902 je tato vesnička součástí městysu Černý Důl. Nová Ves a Černý Důl tvořily jeden sídelní celek. Černý Důl vznikl povýšením "prostřední" části Nové Vsi na západním břehu Čisté Eustachií z Gendorfu na městečko, a to v roce 1564. Obdobným mechanismem vzniklo o 31 let dříve i město Vrchlabí. Jak už dnešní jednotný název napovídá, pro celou oblast bylo v minulosti charakteristické především dolování.

Ze všech obcí někdejšího vrchlabského panství je historie Nové Vsi nejméně jasná. První jistá písemná zmínka o obci pochází až z první poloviny 16. století, což je oproti ostatním obcím v podhůří Krkonoš poměrně pozdní období. V literatuře se často datuje první zmínka do roku 1489, která by se údajně měla nacházet v trutnovských manských deskách, nicméně v příslušném zápise se jedná dle názoru autora o jinou Novou Ves. Stejný názor zastává také Špráchal [1].

Zmínky o dolování v okolí Černého Dolu se objevují již koncem 14. století, kdy se v oblasti pravděpodobně těžila železná ruda pro pány z Turgova, šlechtický rod původem z Míšeňska, který vlastnil někdejší hostinského panství. Je tedy možné, že v této době byla Nové Ves součástí hostinského panství. Později zde vznikly i doly na zlato a stříbro. V 17. století však již těžba byla utlumena. V obou obcích je v berní rule uveden již pouze jeden horník s vlastním domem. Jižně od obce stával kdysi hrádek Purkhybl ("Burghübel"), který je však v roce 1534 uváděn již jako opuštěný. Historie tohoto hrádku je stejně nejasná, jako historie samotné Nové Vsi.

Obec získal do vlastnictví Kryštof z Gendorfu koupí vrchlabského panství v roce 1533. Již v následujícím roce pro Novou Ves společně s Lánovem získal významná privilegia a svobody, např. právo vařit a čepovat pivo, provozovat řemesla a konat jeden týdenní trh [2].

Podle několika indicií je možné se domnívat, že oblast byla obydlena mnohem dříve než v 16. století, opuštěna, a následně znovu osídlena. Někdejší obec mohla být zničena Žižkovým vojskem, tato informace však není potvrzena. V roce 1552, kdy Gendorf ustanovil v Nové Vsi prvního rychtáře [3], se v příslušné listině uvádí, že ves byla dlouho "pustá a nezastavěná" ("öde und unbebaut") [4].

V roce 1556 byla v Nové Vsi založena kaple "Pomoc Boží" ("Gottes Hilf"), která byla počátkem 17. století přestavěna na kostel sv. Michaela, který v Černém Dole stojí dodnes. Kostel v Černém Dole byl filiálním kostelem lánovské fary. Dokud zde samostatný kostel nestál, byl každý obyvatel Nové Vsi a Černého Dolu povinen odvádět lánovskému faráři na desátku ("Decem") 2 groše a 2 denáry. Po postavení kostela dávali obyvatelé faráři dohromady jednu kopu grošů za týden, přičemž za křty či pohřby se každý srovnával s farářem "podle svých možností". Výše těchto "dobrovolných" poplatků mohla odpovídat poplatkům lánovskému faráři: 6 grošů za svatební obřad, za křest 2 groše 2 denáry, poplatek učiteli 4 denáry, za přímluvu za nemocného 2 denáry, denár za zpověď, za zpověď nemocného a přijímání 3 groše a za pohřeb 3 groše a 3 denáry [5]. Pro srovnání, denní mzda nádeníka v této době nečinila více než několik grošů. Jedním z prvních pastorů zdejší farnosti mohl být farář David Troschki z Jelení Hory, který v roce 1614 koupil od Gabriela Magnuse z Falkenberku dům a zahradu v Nové Vsi. Zda byl Gabriel Magnus také farářem, bohužel nevíme.

Podle soupisu poddaných podle víry bylo v Černém Dole a Nové Vsi v roce 1651 pouze 6 katolíků, ostatní obyvatelé byli bez naděje na obrácení ("keine Hoffnung") [6]. To se mohlo změnit již následující rok, neboť zpráva reformační komise pro rok 1652 uvádí, že na katolickou víru bylo v roce 1652 obráceno 2360 obyvatel panství, 24 bylo stále nekatolických a 372 obyvatel uprchlo [5]. Jmenovitý seznam zmíněných 372 uprchlých poddaných uvádí např. Zahradník [7]. Z Nové Vsi to byli rodiny zahradníků Georga Finka (3 osoby), Jeremiase Ullricha (4), Lorenze Erbena (7), Michaela Römische (7), Christopha Schuberta (4) a čeledín Tobias Öttell. V pozemkových knihách jsou záznamy o tom, že domy některých uprchlíků byly později prodány, přičemž původní majitel byl označen za ztraceného ("verlossen"). Takto byli ovšem označeni i někteří majitelé, kteří nejsou uvedeni ve zmíněném seznamu. Je tedy možné, že z vrchlabského panství uteklo více než v seznamu uvedených 372 osob.

Již počátkem 17. století v Černém Dole byla škola, neboť v roce 1618 koupila obec Černý Důl od Caspara Ulricha dům pro školu, přičemž v roce 1639 tuto budovu odkoupil Merten Erben.

Zaměřme se nyní na nejstarší známé obyvatele obou obcí. Pro Novou Ves a Černý Důl začínají matriky bohužel až od roku 1716, do této doby je situace problematická. Některé zápisy lze však nalézt ve vrchlabských, lánovských i hostinských matrikách. Výjimku tvoří fragment matriky narozených v Černém Dole pro roky 1657-1662 [8]. Vše ukazuje na to, že matriky pro obvod filiálního kostela v Černém Dole byly vedeny zvlášť, a až na zmíněný fragment se bohužel nedochovaly. Možnými prameny pro genealogický výzkum této oblasti v 16. a 17. století jsou tedy pozemkové knihy vedené od roku 1565, berní rula z roku 1654 a urbáře z let 1624 a 1676.

Na obrázku jsou na svazích Černé hory pěkně vidět lány (plužiny) usedlostí v Nové Vsi, několik usedlostí bylo také na protějším svahu Špičáku. Nová Ves byla typickou lesní lánovou obcí. Zemědělských usedlostí bylo v Nové Vsi původně patnáct. K nejstarším známým vlastníkům usedlostí v 16. století patřili Christoff a Jacob Kellerovi, Jorg Ulrich, Lortz Jenichen, Jacob Ulrich, Lorentz Klem, Jorg Hüeber, Thomas Neel, Barthel Zentscher, Merten Benisch, Lortz Storm, Jacob Harttman, Jacob Patzolt, Matz Neel, Georg Ulrich a Jörg Hohendorff. Černodolští měšťané ("Berckleutt") dvě usedlosti později odkoupili k rozdělení na menší zahrady a pole [9]. Pravděpodobně nejstarším známým poddaným v Nové Vsi je v předchozím seznamu zmíněný sedlák Jorg Hüeber, jehož ovdovělá žena prodala v roce 1546 dědické peníze z prodeje gruntu Thomasi Klugovi ze Sejfů [10].

Zatímco počet zemědělských usedlostí zůstával v průběhu času konstantní (13), počet zahradníků, domkářů a měšťanů poměrně rychle rostl. Dělo se tak jednak záborem a kultivací nových míst (koupě nebo výměr od vrchnosti), jednak také čas od času některý sedlák prodal část svého pozemku k nové výstavbě. Domníváme se, že nová zástavba vznikala především kolem řeky a severním směrem. V roce 1624 bylo v Nové Vsi 21 zahradníků, v roce 1676 to bylo již 46 a 11 nově postavených domů dopsaných do urbáře později. V Černém Dole bylo v roce 1624 31 měšťanů, v roce 1676 již 41 a také 11 nových domů dopsaných do urbáře později. Bohužel, na rozdíl od zemědělských usedlostí, neumožňují pozemkové knihy sestavit přesný, kompletní a dříve datovaný soupis zahradníků a měšťanů než je uvedeno v urbáři z roku 1624. Nicméně, podle indexu první pozemkové knihy pro obě obce [11] mohlo v Nové Vsi v roce 1600 bydlet 14 zahradníků. Byli to Georg Ulrich, Marcus Kün, Philip Finck, Georg Moller, Bartel Kleiner, Lortz Ottl, Merten Benisch, Thomas Groff, Valtz Harttmann, Thomas Jungling, Christoff Ulrich, Benisch Kün, Michel Erben a Jeorg Kleiner.

Ke katastru obou obcí náleželo i několik horských lokalit v tzv. Černodolském pohoří ("Schwarzenthaler Gebirge"), přičemž první zmínky o nich se objevují koncem 17. století. Autor se jimi bude zabývat v jednom z následujících příspěvků. K dalšímu čtení o historii obou obcí doporučujeme zejména knihy [12] a [13], mnoho zajímavých informací z historie je rovněž publikováno v Černodolském zpravodaji, který čtenář nalezne na webové stránce obce [14].

Autor: Michal Šulc

Literatura a poznámky:

[1] ŠPRÁCHAL, P., 2011: Příčiny zmínek zaniklého Purkhyblu v písemnostech 16. století, Hláska, 3, 2011, s. 39–42.

[2] Přepis textu listiny z 2. 3. 1534 je možné najít na www.riesengebirgler.de (Geschichte / Langenau Privilegium).

[3] Bohužel, autor neměl možnost tuto listinu prostudovat, jméno tohoto rychtáře tudíž zatím nezná. Velmi pravděpodobně to však byl Merthen Groeff, který je jako rychtář uváděn v roce 1554 (AM Vrchlabí, Trhová kniha radní 1550-1566, kniha 87, folio 128). Dále to byl zřejmě Jacob Patzolt, který v roce 1564 prodal rychtu a mlýn Michelovi Ulrichovi (rychtář v období 1564-1572). Dalšími rychtáři v Nové Vsi v nejstarším období byli Andres Ulrich (1573-1574), Caspar Lagl (1575-1592), Lortz Ulrich (1593-1598), Bartel Kleiner (1599-1618), Georg Groff (1619), Matthes Linck (1620-1626) a Georg Scharman (od 1627). Prvním rychtářem v Černém Dole byl velmi pravděpodobně Adam Arloth.

[4] Czerweny, J., 1880: Geschichte der Schwarzenthaler Goldgruben in Riesengebirge, MVGDB XVIII, 210-229.

[5] KUHN, F. X., 2003: Das Riesengebirge Und Sein Vorland Zur Zeit Der Rekatholisierung. Ed. Garbsen: Eigenverlag Peter Schulz.

[6] MATUŠÍKOVÁ, L., KUKÁNKOVÁ, Z., ZAHRADNÍKOVÁ, M., 2017: Soupis poddaných podle víry z roku 1651 Hradecko-Bydžovsko. Národní archiv.

[7] ZAHRADNÍK, P., 2016: Rekatolizační praxe v lokální perspektivě. Praha. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin.

[8] Matrika farnosti Dolní Lánov, sign. AS-2560, Státní archiv Lipsko.

[9] V roce 1592 to byl větší lán od Jacoba Harttmana (místu se poté říkalo "groß Gut") a v roce 1600 pak lán původní novoveské rychty od Lorentze Ulricha ("klein Gut", "alt Gericht"). Vývoji vlastnictví zemědělských usedlostí v Nové Vsi se věnujeme na tomto místě.

[10] Městská kniha trhových smluv 1536-1553, Archiv města Vrchlabí, Archiv Trutnov, inv. č. 95, kniha 86 (citace folio 166).

[11] Gruntovní kniha pro Černý Důl Nro. 21 1565-1658, inv. č. 48, kniha 126, Archiv Zámrsk.

[12] Horák, V., Reil, R., Zahradník, P., 2014: Černý Důl: ohlédnutí za historií s hornickou tradicí. Vyd. 1. Černý Důl: Městys Černý Důl. 199 s., ISBN 978-80-260-5609-6.

[13] ACHLEITNER, M. 1989: Ortsbuch von Schwarzenthal. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge.

[14] www.cernydul.cz

[15] BARTOŠ, M., LOUDA, J., KLIMEŠ, P., 2012: Nejstarší obrazová mapa Krkonoš. Správa KRNAP. 60 s., ISBN 978-80-86418-92-6.