První boudaři na Lučinách

Lučiny (německy "Bohnwiesen", "Bodenwiesen", "Bonwiesen", "Buhnwiesen", atp.) jsou horská louka v nadmořské výšce 1100 m n.m., ležící mezi Černou horou a Liščí horou. V tomto příspěvku se autor pokouší zachytit počátky osídlení této horské enklávy.

Při rekonstrukci historické podoby osídlení v určité lokalitě se setkáváme s celou řadou překážek. Jsou to například neexistence mapových podkladů, chyby v zápisech v pozemkových knihách nebo jejich úplná absence, užívání dobových názvů lokalit, a mnoho dalšího. To je zřejmě důvodem, proč se i v textech věnujících se historii krkonošských bud setkáváme buď s novější historií (asi od 19. století) nebo pouze s dílčími zmínkami o možných počátcích osídlení v některé lokalitě. Pro zkoumanou lokalitu zatím autor nenalezl literaturu, která by věnovala stejnému tématu. Ani v prezentovaném výzkumu se nepodařilo docílit komplexního obrazu a autor doufá, že v budoucnu bude snad možné ještě některé informace doplnit.

Lučiny ležely na východě vrchlabského panství, na hranici s panstvím maršovským. Jejich větší část se však nacházela na panství vrchlabském. Protože pro maršovskou část ve sledovaném období pozemková evidence neexistuje, článek se věnuje pouze vrchlabské části. Lokalita byla součástí tzv. Černodolského pohoří ("Schwarzenthaler Gebürg"), později tzv. třetího horského dílu. Do něj patřily kromě bud na Lučinách i Bönischovy Boudy ("Bönischbauden"), Hrnčířské Boudy ("Töpferbauden", původně však "Bergerbauden"), Liščí Boudy ("Fuchsbergbauden"), Tetřeví Boudy ("Auernwiesbauden"), Zrcadlové Boudy ("Spiegelbauden"), horské domy ("Berghäuser"), resp. horský dům ("Berghaus"), Dumlichova bouda ("Dumlichbaude") a Lesní bouda ("Dreckbaude").

Lučiny můžeme najít již na tzv. Globicově mapě královských lesů východních Krkonoš z roku 1668. Tato mapa vznikla v rámci činnosti komise české královské komory pro obhlídku hranic trutnovských lesů. Členy komise byli komorník zemských desk Michael Rafael Phe, fiskální adjunkt Václav Ros a zemský měřič Samuel Globic z Bučína [1]. 

Zpráva komise neobsahuje zmínky o osídlení lokality v této době, nicméně v oblasti již pravděpodobně probíhalo kácení lesa, z pohledu hranic královských lesů velmi problematické. Z první části zprávy, jejímž autorem je Michael Raphael Phe, se můžeme dozvědět:

"Poté jsme šli dolů přes místo zvané Malá rašelinná louka k potoku zvanému Stříbrný, který je vidět na mapě pod číslem 10; Pak jsme šli přes malý potok tekoucí podél Stříbrného potoka a přišli jsme k místu zvanému Lučiny, kde jsou stromy a na nich velké staré = zarostlé kříže, které podle zpráv místních označují pravé hranice." [3]

Jak uvidíme dále, jedním z prvních boudařů na Lučinách byl Georg Bönisch. Přestože v seznamu boudařů na vrchlabském panství v urbáři z roku 1676 je jistý Georg Bönisch uveden, není jisté, že jde o Bönische z Lučin. Stejné jméno ve stejném čase se v horách vyskytovalo například v lokalitě Krásné pláně ("Schönlahn") či v blíže nespecifikovaném místě u slezské stezky ("zu nechst dem Schlesinger Steig").

Prvním boudařem v lokalitě tak mohl být Caspar Scholtz z Nové Vsi, který v roce 1692 prodal svoji "za Černým Dolem, nedaleko Stříbrného potoka, se svolením milostivé vrchnosti postavenou boudu" ("hinter Schwarzenthal, unweith des Silber Brunen, mit Bewilligung Gnädiger Obrigkeith erbaut Bauden") Mertenovi Breitterovi. O tomto boudaři ví autor tohoto příspěvku poměrně dost informací, avšak důvody prodeje boudy neznáme. Nevíme také, kdy byla tato bouda postavena a v zápise není uveden ani bližší popis boudy. Manželkou Caspara Scholtze byla od roku 1673 Marie Lahr, dcera Hanse Lahra z Pohoří ("hiesiger Gebürg"). Po prodeji boudy bydlela rodina Caspara Scholtze v Nové Vsi [4].

Nový hospodář Merten Breitter však zemřel již v roce 1697, kdy vdova po něm prodala pozůstalý dům a zahradu ("Hauß und Gartten"). Kupcem boudy byl Hanß Georg Sagaster. Identitu manželky Mertena Breittera neznáme. Svědkem transakce na straně vdovy byl Adam Bräiter z Horního Lánova, pravděpodobně bratr Mertena. Je tedy možné, že Merten Breitter se narodil v roce 1650, pocházel také z Horního Lánova a byl synem Caspara Bratera a Marie roz. Richter. V zápise o prodeji boudy je již zmíněno základní vybavení domu: stůl ("Tisch"), měděnec ("kuppferner Ofentopf") a vybavení černé kuchyně ("Ofengerät"). Bouda stála mezi Georgem Bönischem a Stříbrným potokem ("zwischen dem Georg Bönisch und Silber Brun").

Hanß Georg Sagaster hospodařil v této boudě na Lučinách 18 let. O jeho původu nevíme nic konkrétního, nicméně toto příjmení bylo typické pro boudaře maršovského panství. Bohužel neznáme ani jeho manželku, která pravděpodobně zemřela dříve než její muž. Sagasterovi měli minimálně sedm dětí, a to Hanße Georga, Dorotheu, Ignatze, Caspera, Jeremiase, Annu Marii a Susannu. Po smrti Hanße Georga Sagastera v roce 1715 byl pozemek rozdělen, přičemž jeho západní část koupil od svých sourozenců Hanß Georg Sagaster a východní část Jeremias Sagaster.

Pokusme se nyní lokalizovat místo na mapě. Je však nutné poznamenat, že velikost pozemků se mohla v čase měnit, a to např. přikupováním menších částí luk, slučováním zahrad, atd. Lokalizace, kterou se pokusíme vztáhnout na číslování domů v období 1805-1905 a mapu stabilního katastru z roku 1842, je tedy pouze velmi orientační.

Na uvedeném obrázku vidíme část čp. 321 (pro naše účely označenou jako 321A) a čp. 322. Čp. 321 byla bouda s polovinou pozemku, kterou od otce koupil syn Hanß Georg. K dalším vlastníkům patřili velmi pravděpodobně Hanß Christoph Bönisch (1727), Franz Lahr (1742), Johann Paul Lahr (1760), Ferdinand Lahr (1760), Johann Paul Lahr (1797) a Anton Luksch (1797). Pravé polovině zahrady, s nově postaveným domem, kterou koupil syn Jeremias, můžeme snad přiřadit pozdější čp. 322. K dalším vlastníkům této boudy patřili Caspar Sagaster (1720), Hanß Georg Sagaster (1746) a Johann Sagaster (1794).

Jak už jsme uvedli, k prvním boudařům na Lučinách patřil Georg Bönisch. První zmínku o něm nalezneme ve výše uvedeném zápise z roku 1697 ("zwischen dem Georg Bönisch und Silber Brun"). Šlo o jeho první boudu, ke které můžeme s velkou pravděpodobností přiřadit pozdější čp. 320. Georg Bönisch zemřel v roce 1719 v zapsaném věku 80 let. Dva roky před svou smrtí, v roce 1717, prodal tuto boudu svému synovi Paulovi. Ten zde hospodařil zřejmě velmi dlouho, neboť ještě v roce 1760 je zmíněn při prodeji sousední boudy ("zwischen Alte Paul Bönisch und Johann Georg Sagaster"). Bohužel, další vlastníci jsou poněkud nejasní. V roce 1833 koupil boudu Wenzl Luksch, a to od Antona Luksche.

Druhá bouda Georga Bönische byla na opačné straně vrchlabské části louky, která snad odpovídá pozdějším čp. 324 a 325. Koupil ji od "milostivé vrchnosti" ("Gnädige Obrigkeit") v roce 1702. Jednalo se o Hraniční boudu ("Gräntz Bawde"), postavenou na podzim roku 1701 ("vorige Herbst ganz neu erbauet"). V roce 1719 byl pozemek rozdělen a prodán synům Hanßovi Christophovi a Hanßovi Georgovi. Bönischovi zde pak hospodařili až do počátku 19. století. Čp. 324 koupil v roce 1806 Anton Luksch (Lux) od Johanna Davida Bönische, čp. 325 stejný kupec v roce 1808 od Johanna Bönische.

Prostřední část vrchlabské části louky (čp. 321, pro naše účely označena na obrázku jako 321B, a čp. 323) je nejméně jasná. Je však pravděpodobné, že od roku 1715, kdy se v zápisech prodejů sousedních pozemků objevuje pojem Bergerbauden či Hoff Bauden ("gegen Obrigkeitliche Berger Baudt", "zwischen Johann Sagaster und Bergerbauden", "zwischen Hanß Georg Bönisch und Hoff Bauden"), sloužily tyto pozemky pro vrchnostenské hospodaření na nedalekých Bergerbauden (později Hrnčířské boudy, někdy také překládáno jako Horské boudy). Šafáře ("Schaffer") či představeného ("Verwalter") na tomto vrchnostenském hospodářství dělal Johann Georg Lahr, syn Georga Lahra, jehož manželkou byla Elisabeth Bönisch z Černého Dolu. Johann Georg Lahr si velmi pravděpodobně část pozemků pronajímal a později zřejmě i odkoupil. Zemřel v roce 1758 v zapsaném věku 63 let. Čp. 321B později vlastnili Anton Seidl (1771), Tobias Frieß, Franz Lahr (1773) a Anton Thomas (1806). Čp. 323 vlastnil zřejmě Johann Paul Lahr, syn uvedeného Johann Georga Lahra, a v roce 1801 ho od něj koupil Augustin Ettrich.

Jak vidíme z předchozího textu, počátky budního hospodářství v 18. století na Lučinách je možné spojit zejména s podnikáním vrchnosti a s příjmeními Bönisch, Sagaster a Lahr. Tato skutečnost není nijak překvapující. O jednotlivých osobách by bylo možné dohledat další informace v dobových matrikách, a to zejména v matrikách černodolské farnosti. 

Autor: Michal Šulc

Literatura a poznámky:

[1] Roubík, F., 1966: K počátkům mapování Krkonoš. Sborník československé společnosti zeměpisné, ročník 1966, číslo 2, svazek 71.

V tomto článku je možno nalézt podrobnosti k důvodům vzniku komise, její činnosti i závěrům. Nalezneme zde i český přepis Globicovy zprávy z činnosti komise. Kompletní německou verzi zprávy Rephaela Pfe je možné nalézt na https://grossaupa.riesengebirgler.de/ (Genzbegehung).

[2] Mapa královských lesů východních Krkonoš 1668. In: Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2024-05-03]. Dostupné z: https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/46616

[3] "Hernacher Haben Sie Unß weiter über einen KleinMaßWiesen genandten orth biß Bergunter Zu einem Silberbach genandten Bach, geführet, der in der Mappa sub Nr. 10 Zusehen ist; Alßdann seind Wir über einen kleinen auff Silberbach laufenden Bach bieß auff einen Bannen Wiesen genandten orth gangen, da finden sich Baüme Undt darauff grosse Alt = Verwachsene Creütze, welche der Leüthe Bericht gemäß, wahre Granitz sein sollen." (https://grossaupa.riesengebirgler.de/)

[4] Informace o jednotlivých osobách i místech v tomto textu uvádíme na základě archivních pramenů, zejména matrik a pozemkových knih. Odkazy na konkrétní knihy a folia pro zjednodušení materiálu však vynecháváme. V případě zájmu je možno je poskytnout. Seznam pozemkových knih i matrik z oblasti je možné nalézt v jiné části této stránky.

[5] https://ags.cuzk.cz/archiv/